neděle 19. dubna 2009

MÁM HO!

Ano,ano,ano,ano,ano...ANO!
A ještě jednou ANO!!!
Bože,chovám se jak malý fracek,ale upřímně kdo by v mé situaci ne?
Až dnes si to pořádně uvědomuji a tak na mě vlna štěstí příchází nyní...
Včera to bylo moc zvláštní,tolik emocí jsem ještě nikdy v životě nezažila.
Je to těžko definovatelné,radost,oddech,rozrušení,úzkost,tréma...doufání....
Vše se to v tu chvíli spojilo v jedno.Když jsme stáli v řadě a 'komisař zkoušek' vyvolával jména a říkal zda-li jsme uspěli či ne srdce mi málem vyskočilo z těla.Bylo to strašně dlouhé.Až pak zvolal "J.V.(chápejte anonymita)-uspěla"!....Myslela jsem že tam za nim nedojdu.Nohy mi ztuhly.
"Děkuji"vykoktala jsem zE sebe nakonec.Předali mi diplom a žlutý pás.Přesto,ač jsem měla radost nedokázala jsem se usmát..jen jsem se klepala,po celou dobu,ikdyž jsem už věděla že jsem to prostě DALA!

Euforie.

Cvičená,ale bylo velmi,ale velmi náročné.Kdybych neměla tak silnou motivaci jako je pás,tak bych to hned po deseti minutách vzdala.A upřímě,ty byly nejnáročnější.Spíše připomínali vojenský výcvik,-plazení po zemi,slalom,přeskakování(skočila jsem jednomu chlapovi na hlavu...)..no strašné...
Pak už to bylo klasické aikido...
Vždy jsme cvičili 50min. a pak 10 min. pauza...celkem nákých 250 minut cvičení(nekonečné)
A pak řekl-ZKOUŠKY.Uběhlo deset minut cvičení a skončily...všechna tréma odpadla...a už mě čekalo jen doufání že to vyjde.
A jak to dopadlo už víte sami :-)

JOOOOOOOOOOOOO!

Žádné komentáře:

Okomentovat